Jeden z důvodů, proč seniorní vývojáři přestanou kariérně růst, je učení se nových technologií.
Realita
Každý den na webu přibývá neuvěřitelné množství obsahu o nových technologiích. Ukázky, jak s nimi pracovat.
Jak se něco doteď řešilo špatně. Najednou je tady nová technologie a celý tento problém řeší.
Často je to přesně ten problém, který řeším na svém projektu v práci.
Stačilo by přejít na tuto novou technologii a měli bychom vyřešeno.
Tak se tedy podívám na tuto novou technologii a naučím se ji, abych pak mohl jít za projekťákem a říct mu, jak je skvělá a že bychom ji měli aplikovat na náš projekt.
Pak nadšeně přijdu za projekťákem… a on mi řekne, že na předělání této části projektu není čas.
Ale možná, až začne za půl roku nový projekt, prostor by se mohl najít. Uvidíme!
Za půl roku… prostor pořád není.
Mezitím jsem hodiny zkoumal tuto novou technologii. Učil se s ní pracovat. Pomalu jsem na ni „teoretický expert“.
No, tak si na to s kolegy vývojáři postěžuju. Posdílíme si další technologie, které se pro změnu učili oni.
Pár z nich mě zaujme natolik, že si je zařadím do svého backlogu učení a ve volných hodinách se na ně podívám, abych o nich mohl s kolegy mluvit o něco víc.
I projekťákovi se tyto technologie zdánlivě líbí – říká, že třeba na novém projektu za půl roku bychom je uplatnili…
Realita (z druhé strany)
Jsem projekťák. Jedna z mých odpovědností je ekonomika projektu. Musí do něj jít míň peněz, než kolik pak společnost získá prodejem aplikace.
Vím, že některá rozhodnutí v minulosti nebyla nejlepší, tým vývojářů mi to říká celkem často. U některých částí se potýkáme s nedostatky technologie, kterou používáme.
Ale zatím se vždy povedlo najít nějaký workaround. Klienti jsou ve finále většinou spokojení s tím, jak aplikace funguje, a kupují ji. To je vždy to hlavní.
Stálo nás to pár hodin vymýšlení a implementace workaroundu navíc? To je pořád obhajitelné u vedení společnosti. S drobnou odchylkou od odhadů se počítá.
Pak za mnou přijde jeden z mých nejzkušenějších vývojářů. Prý našel nějakou technologii, která by mohla tu předešlou nahradit. To zní zajímavě!
Bavíme se o tom spolu. Podstatná informace pro mě je, že bychom změnou této technologie mohli ušetřit čas, který trávíme opravováním nebo obcházením té předešlé.
Hmm, ale pak udeří matematika a zmiňovaná ekonomika.
Předešlou technologii jsme na začátku implementovali 3 měsíce. Dev mi říká, že bychom ji museli vyměnit celou. Takže další 3 měsíce práce celého týmu.
Matematika je rychlá: 12 týdnů × 3 devové = 1440 hodin práce (+/- nějaké drobné). Firma by to musela zaplatit.
Jestli budeme někdy pracovat zase na workaroundu, i kdyby tím jeden vývojář strávil 20 hodin, takových workaroundů by muselo být přes 70, aby nás to vyšlo dráž.
To nepočítám s faktem, že je tato technologie tak nová, že se v ní teď vyzná jen tento jeden dev. Zbytek týmu by se ji musel učit.
Ani s tím, že celou tu dobu nevydáme žádnou novou featuru, protože se budeme hrabat v technickém dluhu.
Možná bych mohl protlačit práci na technickém dluhu na začátku dalšího projektu… I když pochybuju. Nechci zklamat devs, tak to alespoň nadhodím šéfům.
Oh, vývojáři jsou tady se 3 dalšími navrhovanými změnami. Tak to už opravdu není šance, že by prošlo všechno… Projekt musí vydělávat. Pokud nebude, firma ho ukončí a možná přijdeme všichni o práci.
Realita (objektivně)
Nové technologie jsou hezké. Užitečné. Vždy lepší než jejich předchůdci.
Ale není možné je aplikovat vždy. Naopak, často se dají aplikovat jen na úplně novém projektu, který startuje od nuly.
Protože každá změna technologie znamená v zásadě kompletní implementaci od začátku. Do toho se musí investovat hodně kapacity.
Byznys, aby měl z čeho platit mzdy, musí myslet na ekonomiku. Firma existuje proto, aby byla v plusu – to je její účel. Pokud by tento účel neměla, přestala by být byznysem.
Šetření časem a penězi, pevné roadmapy, produkce… to všechno jsou věci, na které se byznys musí zaměřit.
Takže pokud něco pořád funguje, firma nemá důvod to měnit, i kdyby to bylo 10 let staré. Taková změna nedává smysl – je totiž moc drahá.
Projekt, za který ti společnost platí, využívá konkrétní sadu technologií.
Zaplaceno dostáváš za to, že ovládáš ty, které v té sadě jsou.
Ne za dalších 50 mimo tento stack.
Když se tedy učíš nové technologie, aplikace, na které pracuješ ve své společnosti, není to místo, kde bys je mohl uplatnit.
Nanejvýš si je možná uplatníš na svém soukromém projektu.
Takto se učíš víc a víc technologií, ale hodiny, které do toho investuješ, se pak neodrážejí na příležitostech, kde bys to využil.
A ve finále ani na tvém platu.
Učení technologií tě vždy posouvalo
„To je přeci blbost. Celou mou kariéru se učím nové technologie a plat mi roste, pozice taky!“
Jsi zvyklý, že učení technologií funguje pro tvou kariéru skvěle.
V období juniorní a mediorní kariéry tomu tak opravdu je.
V té době se totiž zlepšuješ v „nových“ technologiích.
Jenže pro tebe jsou možná nové. Pro svět a společnost, ve které pracuješ, už ne.
Takto v průběhu let programování nabereš falešný pocit, že tomu tak bude donekonečna. Stane se to faktem, empiricky ověřeným.
V okamžiku, kdy dojdou ty zaběhlé technologie, automaticky sklouzneš k „učit se další nové technologie“. Prostě ze zvyku.
Další falešný dojem je, že zvyšování uplatnitelnosti znamená kariérní růst.
Není to ale růst, je to jen posun.
Kariérní růst znamená navyšování své vnímané hodnoty. S větší vnímanou hodnotou přichází vyšší plat.
Uplatnitelnost je jen kvantita. Ne kvalita.
Budou tě chtít na více projektech, ale zaplatí ti tam stejně.
Protože i jejich tech stack je limitovaný a od tebe chtějí, abys ovládal jejich pár technologií – za další, mimo jejich stack, ti nemají proč platit. Ty po tobě nepotřebují.
Co z toho plyne?
Graf pro podporu toho, co jsem zmínil výš:
V určitém bodě kariéry se učení nových technologií stane posunem na stranu.
Otevře ti to příležitosti ve více projektech nebo firmách? Ano.
K vyšší vnímané hodnotě (a tedy platu)? Ne.
Ne proto, že by technologie byly špatně, ale proto, že optimalizuješ špatnou osu.
Pokud ti nejde o navyšování své hodnoty, nebo to děláš prostě pro svou radost, klidně se technologie uč dál. To je v pořádku.
Ale nečekej, že tě to bude posouvat v kariéře tak, jak tomu bylo dřív.
Jak navýšit vnímanou hodnotu?
Je spousta kompetencí (= znalostí, schopností a dovedností), které jsou v naší kariéře zastíněné tím, jak velký vliv na ni mají technologie.
Abych jich pár vyjmenoval:
- Efektivní rozhodování
- Komunikace
- Prezentace
- Facilitace
- Leadership
- Delegování
- Strategie
- …
Není jich málo. Klidně se podívej na Krok 4 mého mentoringového frameworku, co přibližně obnáší.
Pasivně se je učíš celou kariéru, některé méně, některé více.
Pokud je začneš trénovat aktivně, navýšíš svou vnímanou hodnotu velmi výrazně.
Jsou univerzální – hodí se ti pro jakoukoliv pozici nebo vizi tvé budoucnosti. A dokonce nejen pro kariérní růst, ale i pro ten osobní.
Kde začít?
Udělej první krok. Přestaň se ptát:
„Jakou další technologii bych se naučil?“
a začni se ptát:
„Jak vlastně funguje celý projekt?“
Protože v tom momentu se začne tvá kariéra posouvat dál.